V roce 1938 chystala pražská Liga motoristů a Čs Touring Klub velice zajímavou a náročnou automobilovou a motocyklovou soutěž, nazvanou 300 MIL ZEMÍ ČESKOU. Tato soutěž spolehlivosti, jak se tehdy podobným podnikům říkalo, byla mimořádná tím, že start byl připraven hned na několika různých místech po plánované trase a startovat se mělo ve stejný čas za pomoci přímého rozhlasového vysílání, kdy jednotlivá vozidla startoval přímo moderátor rozhlasu. Každý účastník si mohl zvolit místo startu a samozřejmě i cíle v některém z vybraných měst po trase, kterými byly: Praha, Plzeň, Nepomuk, Písek, Tábor, Německý (dnes Havlíčkův) Brod, Čáslav, Kolín, Mladá Boleslav a Brandýs nad Labem.
Jednotlivé soutěžní stroje byly rozděleny do různých kategorií. A – motorová kola, B – motocykly sólo, které byly tříděny ještě podle objemu motoru do 175 ccm, do 250 ccm, do 500 ccm a přes 500 ccm. Kategorie C byly sidecary, které byly děleny dle objemu motoru do 600 ccm a přes 600 ccm. Nakonec byla kategorie D – automobily, která se dělila na objemové třídy do 750 ccm, do 1000 ccm a přes 1000 ccm. Všechny kategorie, mimo A, měli předepsaný jednotný průměr 50 km/hod. Vzhledem k náročnosti soustředění a výpočtu všech výsledků, bylo plánováno, že celkové vyhlášení soutěže bude do 14 dnů od ukončení jízdy."
Původní rozdělení kategorií
Plánovaná a pečlivě připravovaná automobilová a motocyklová soutěž „300 MIL ZEMÍ ČESKOU“, se ale před válkou nakonec neuskutečnila. Z původního termínu 29. května 1938 byla „z technických důvodů“ odložena na 18. září 1938, ale 16. září 1938 uveřejnilo ředitelství soutěže v tisku tento text: „Ředitelství soutěže oznamuje, že se rozhodlo odložiti soutěž 300 MIL ZEMÍ ČESKOU na dobu pozdější, neboť za daných okolností nemohlo by zaručiti její regulérní průběh.“ Z dějin Česko-slovenska víme, že v květnu 1938 byla vyhlášena částečná mobilizace proti německé hrozbě a následně v září, i všeobecná mobilizace. Koncem září 1938 pak začalo na základě „Mnichovské dohody“ obsazování československého pohraničí německou armádou a tím skončily jakékoli snahy o pořádání motoristických soutěží.
Mimochodem, v září roku 1938 bylo přihlášeno 126 účastníků s auty i motocykly.
Myšlenka okružní soutěže okolo Čech však přetrvávala v hlavách motoristických fandů po celou dobu války a hned, jak jen to bylo možné, se ji snažili znovu oživit.
Soutěž byla pořádána pod hlavičkou Autoklubu Československé republiky, neboť původní pořadatel, Liga motoristů již po válce nebyla obnovena. Trať soutěže vedla z Prahy přes Hořovice, Plzeň, Strakonice, Tábor, Křelovice, Havlíčkův Brod, Kolín, Benešov, Zbraslav, zpět do Prahy. Pražský start i cíl byl původně zvolen před smíchovským Národním domem, ale nakonec byl přeložen před Štefánikova kasárna (dnes Justiční palác) na náměstí Kinských.
Start měl být časně ráno v 6:00 hodin, ale nakonec byl přesunut až na 11 hodinu, vzhledem k cestě prezidenta republiky, Eduarda Beneše do Pelhřimova. Hrozilo totiž, že by se soutěžící mohli setkat s vládní kolonou, která by je jistojistě zdržela. Na start v 8 různých místech bylo připraveno celkem 165 jezdců, přibližně z poloviny na motocyklech i automobilech. V Praze startovalo 98 soutěžících, v Hořovicích 18, v Plzni 6, Strakonicích 21, Táboře 3, Havlíčkově Brodě 2, Kolíně 11 a Benešově 6. Každý jezdec si mohl zvolit vlastní jízdní průměr, ale s ohledem na předpisy byl určen maximální rychlostní průměr 71 km/hod. Díky takto složité startovní listině, kdy byl start ve stejném čase díky rozhlasovému vysílání a také cíl hned na osmi místech, jezdci přitom měli různé jízdní průměry i objemy motorů, které se ve výsledcích zohledňovaly, si konečné zpracování výsledků vyžádalo téměř týden.
Ve startovní listině byla taková tehdejší jezdecká esa, jako třeba Viktor Mráz na Fiatu 1500 Coupé Mille Miglia, Ivan Hodač s tudorem Škoda 1101, nebo Vladimír Formánek na Aero Minor II (objem 615 ccm). Všichni jmenovaní dosáhli nejvyšší povolený průměr 71 km/h a dojeli bez trestných bodů. Formánkův výkon s tak malou kubaturou se tím řadí mezi jeho nejlepší motoristické úspěchy. V kategorii motocyklů si velice dobře vedl například závodník a motocyklový konstruktér J. F. Koch. Každý z účastníků obdržel pamětní odznak soutěže a ti nejlepší upomínkovou plaketu.
Soutěž se jela 23. května 1948 po jiné trase než v roce předcházejícím, pouze start a cíl zůstal v Praze. Pro velkou náročnost výpočtu výsledků v předcházejícím roce, byly zrušeny starty v jiných etapových městech a startovalo se pouze z Prahy. Trasa soutěže vedla z Prahy na Rakovník, Zdice, Mariánské Lázně, Karlovy Vary, Novou Hospodu, Strakonice … ? Opět byla dlouhá okolo 480 kilometrů a jela se v jednom dni.
V roce 1948 startovalo neuvěřitelných 237 soutěžních strojů, z čehož bylo 168 motocyklů, 7 motocyklů se sidecarem a pouze 62 automobilů. Bohužel, tento podnik zaznamenal i jednu smrtelnou nehodu, kdy závodník Průcha vyjel vinou únavy, již jen pár kilometrů před cílem, v Chuchli ze silnice a smrtelně se zranil.
Další ročník soutěže 300 MIL ZEMÍ ČESKOU, zřejmě i vinou oné smrtelné nehody a také s přihlédnutím na nové politické podmínky v Československu, nebyl již v roce 1949 pořádán.
Po osmdesáti letech od prvního plánovaného ročníku soutěže v roce 1938, našel jeden motoristický fanda na půdě své chaty kompletní původní, ještě nevyplněnou přihlášku k soutěži 300 MIL ZEMÍ ČESKOU, která se měla jet 29. května 1938. Po spiklenecké dohodě s několika dalšími kamarády, také příznivci historických automobilů, došli tito motorističtí fandové k závěru, že by mohli tuto soutěž obnovit, jako jízdu historických automobilů.
Vzhledem ke stále připomínanému 100 výročí založení Československa v roce 2018, vybrali termín zkušebního nultého ročníku na sobotu 28. října 2018. Zvolená trasa měla přibližně kopírovat původně plánovanou trasu, pouze byla rozdělena na dvě samostatné etapy s přenocováním v Havlíčkově Brodě.
Záměrem této soutěže nebylo kopírovat podmínky mnohem slavnějšího a delšího silničního závodu 1000 mil Česko slovenských, který je v posledních letech vypisován jako jízda spolehlivosti historických automobilů vyrobených do roku 1939. Soutěž 300 MIL ZEMÍ ČESKOU nabízí mnohem kratší okruh, dlouhý přibližně jen 480 kilometrů po území Čech, a je uvažováno především s účastí mladších historických automobilů, vyrobených až po válce. Samozřejmě, že ale ani předválečným strojům tato soutěž není zapovězena.
V sobotu 28. 10.2018 ráno se sjelo 18 historických automobilů, hlavně přátel pořadatele, u obchodního centra Prague The Style Outlet v Tuchoměřicích. Zde v Engine Gallery, plné poválečných krásných automobilů, si pořadatelé zřídili hlavní stan své akce. Po nezbytné přejímce, rozpravě a nalepení startovních čísel, odstartovali všichni účastníci v minutových intervalech a skutečných 300 MIL ZEMÍ ČESKOU. Cestou plnili posádky různé úkoly, aby v podvečer, po absolvování 1. etapy, zaparkovali před hotelem v Havlíčkově Brodě, kde přespali do neděle. O následující neděli je již čekala mnohem kratší 2.etapa, která je přivedla zpět do Prahy, do Engine gallery. Hned po dojezdu poslední soutěžní posádky byly spočítány výsledky a nastalo nezbytné vyhlášení těch nejlepších. Bylo připraveno několik krásných pohárů a každá posádky obdržela pamětní list a malou upomínku. Všem zúčastněným, ale i pořadatelům, se akce natolik líbila, že bylo ještě v cíli nultého zkušebního ročníku usneseno, že v započaté tradici se bude rozhodně pokračovat.
Autor textu: Milan Bumba
život je plný změn a někdy je třeba dát věcem trochu řád. Nebojte se, nejde o nic zásadního. Jde o to, že jsme se museli zamyslet nad číslováním ročníků závodu 300 mil zemí českou. Závod 300 mil zemí českou vznikl v roce 1938, kdy se měl jet poprvé. Vznikly propozice, byly vytištěny, byla naplánována trať, byly vyrobeny upomínkové předměty… Ale závod se nejel. Navzdory tomu rok 1938 je třeba považovat za rok, kdy závod vznikl. A tedy je třeba říct, že 1. ročník se s ohledem na houstnoucí situaci v Československu neuskutečnil. Sami organizátoři závodu, tedy Liga Motoristů – Čs. Touring Klub jej však nečíslovali, stejně jako již první skutečně uspořádaný závod v roce 1947. Pak přišel rok 1948, kdy se fakticky organizoval ročník třetí, ale jel se ročník druhý. Pak se 70 let nedělo nic. Myšlenka závodu na dlouho usnula.
V roce 2018, když jsme na půdě našli dokumenty k prvnímu ročníku, rozhodli jsme se, že se jej pokusíme oživit a zkusili jsme si závod zorganizovat a uspořádat na trase prvního závodu z roku 1938. Protože jsme si však nebyli jistí, že dokážeme zaujmout, uspořádali jsme sportovní klání téměř výhradně pro naše přátele a kamarády. Tomuto ročníku, uspořádanému v roce 2018, 80 let od roku 1938, kdy se závod poprvé nejel, a 70 let od okamžiku, kdy se jel naposledy jsme pracovně říkali ročník nultý, v naivní představě, že nás to nechytne a nesprávném odhadu, že to nechytne vás. „Nultý“, to zní tak příjemně nezávazně. Ovšem nultým ročníkem jsme se v časové ose dostali do roku 1937, jestliže připustíme, že nula by měla přece jen být před jedničkou. Druhý námi pořádaný ročník, jsme označili jako první z důvodu úplně stejné logiky, že jednička následuje po nule. Jenže ve skutečnosti to byl už ročník druhý, který jsme pořádali, a k tomu to byl ročník celkově šestý, a pátý, který se skutečně jel.
Ke dnešnímu dni tak máme jeden ročník nultý, který se jel (ovšem jak chcete jet nultý ročník?), pak tady je první ročník, který se nejel a první ročník, který se jel, a pak dva druhé ročníky, které se jely, ovšem dělí je od sebe 72 let. Pak je tady třetí ročník, který se jel, ovšem nenásleduje po ročníku druhém, který se jel jako první, ale až po ročníku šestém, který byl třetí a jel se jako pátý. No, a teď to zkuste někomu vysvětlit. Já jsem se ztratil už někde v půlce, a to to píšu. Proto jsme se rozhodli, že vás nenecháme tápat a dáme věci do pořádku.